Den D nastal! 

A je to tady. Už není cesty zpět. Sedím v autě a cílová destinace mi na navigaci černým písmem oznamuje: letiště Moravská Třebová, dojezd za necelé 2 hodiny. Začínám odpočítávat čas, do svého prvního seznamovacího letu, který se započítá do mého výcviku pilota. Posílám tedy rychlou zprávu svému instruktorovi Stanovi o čase svého příjezdu a už to valím na dálnici.

Krátce před nahlášeným časem přijíždím na místo určení, parkuji auto v areálu letiště a vydávám se prozkoumat terén a zjistit zadání. A tak hned dostávám od Stana papíry obsahující informace o signalizacích a ovládání letounu (v jazyce anglickém, abych se pochopitelně nenudila) se zadáním, abych si vše před odletem pilně nastudovala. A tak v hlavě probouzím všechny mozkové závity a snažím se vše důležité zapamatovat. Po dvou hodinách mám už však úplně vypnuto a tak odkládám papíry, ale i sebe, na lavičku a odpočívám, abych nabrala síly na svůj první let.

Můj čas přichází po 18h, kdy přebírám od Stana v jeho kanceláři sluchátka a přesouváme se společně k letadlu. Čeká na mě Cessna F-152, OK-FDK. V krátkosti mě Stano seznamuje s postupy a pak už si to míříme na odlet (pojíždění je částečně v mé režii) a hurá na seznamovací let. Když stojíme na prahu dráhy, pomalu mi dochází, co mě vlastně čeká. Ta směsice pocitů se vážně nedá slovy popsat... Jako mávnutím kouzelného proutku se během chvilky odlepuje éro od země a my stoupáme. Berany třímám pevně v rukách a poslouchám všechna zadání, která dostávám. Zkouším ovládání éra v zatáčkách za použití kniplu, ale i nohou. Půlhodina uteče jako nic a my se vracíme zpět na letiště. Dosedáme na přistávací plochu, pojíždíme k hangáru a můj seznamovací let se chýlí ke konci.

Poté co vyskočím z letadla, obratem dostávám do ruky kbelík s vodou a hadr a jdu si éro pečlivě vydrbat. Zítra mě totiž čeká další let! LKMK směr LKMB. No, není to sranda?