Ne, nemám dost! 

Je sobota, 24. Karlovarský pohár na letišti v Toužimi se přiblížil ke svému úplnému závěru a já opět usedám do již známého éra, Super Decathlonu, pod vedením Honzy Říhy!

Tentokrát máme naprosto jasný plán, který jsme společně před odletem poladili s Alešem Baumrukrem. Má se totiž jednat o seznamovací let. Znamená to tedy, že si vyzkouším let rovně, let do zatáčky za pomocí kniplu, poté zjistím, jak funguje ovládání letounu nohami, seznámím se také s ovládáním letounu za nízké rychlosti a na závěr si vyzkouším stoupání a také klesání vůči záchytným bodům.

S tímto plánem tedy usedám do kokpitu letadla, nechávám se připoutat k sedadlu, nasazuji sluchátka a čekám na moment, kdy se přesuneme na dráhu ke vzletu. V duchu si opakuji celé zadání a myslím také na to, abych nebyla křečovitě ztuhlá, protože s tím občas zápasím při nových věcech. Daří se mi však můj zlozvyk celkem rychle dostat pod kontrolu, takže jsem ráda. Překvapivě už ani nervozita mě nepřepadla, tak jako minule, i když jsem počítala, že se potvora dostaví!

Po pár minutách už si s Honzou a Decathlonem razíme cestu vzduchem k předem definovanému prostoru, kde začíná můj seznamovací let. Na pokyn: "Předávám Ti řízení." se chytám kniplu. Poctivě opakuji vše, co je v zadání, ať už je to zatáčka, stoupání, či jiný úkon. Občas si nechám zadání raději víckrát zopakovat, abych měla jistotu, že při převzetí pilotáže nebudu tvořit hlouposti. 

Každopádně už teď vím, že jsem v sedmém nebi! Není nic krásnějšího, než vzít knipl do vlastních rukou a mít letoun, pod dohledem Honzy, pod vlastní kontrolou. Ten pocit volnosti, nadhledu a kontroly nad něčím tak úžasným jako je akrobatický letoun (který jsem mimo jiné tak trochu nadneseně označila jako "krabici od mlíka"), to je prostě něco!

Už teď se nemohu dočkat, až v kalendáři otočím list na červen... A víš proč? V prvním týdnu se totiž chystám na letiště Moravská Třebová, kde započne můj výcvik!