Po čenichu do hurikánu! 

Lítat, lítat, a zase lítat. To je to jediný, o co mi vlastně jde. A je ve výsledku jedno, jestli se budu motat hlavou dolů v éru, nebo bez něj, třeba ve větrným tunelu Hurricane Factory, protože i tohle je peckový způsob, jak se chvíli nespoutaně motat ve "vzduchu".

V pondělí 5. června jsem hodila do kapsy svůj voucher a vyrazila vstříc novýmu dobrodružství! Na recepci Hurricane Factory jsem vyplnila krátký formulář se svou identifikací, okoukla jsem místo činu a vyrazila jsem ve 14h na společný briefing s dalšími účastníky, kteří si přišli také užít hurikánu. Usedli jsme tedy společně na židličky a nechali se unášet informacemi, které se nám jak instruktor Honza předat. Plán byl jasný. Nejprve zaujmout správnou základní polohu. V momentě, kdy se zadaří, bude šance si vyzkoušet let vzhůru a také dolů, následně otáčení do strany a pak také let vpřed a vzad. Třešinkou na dortu má být let vzhůru v rámci tunelu s instruktorem Honzou. Informace tedy předány a jde se na věc!

Mé první kroky, dle instrukcí, vedou k dámským šatnám, kde vyfasuju krásnou šedo-žlutou kombinézu, do které se rychle soukám a běžím si pro další součást výbavy: brýle a přilbu. Obojí nasazuji a zkouším, zda velikost sedí. Vše je OK. Vydávám se tedy o patro výš na místo činu, tentokrát však jako účastník zážitku. V první místnosti, opět dle instrukcí, beru do rukou špunty a cpu si je hlubokou do svých oušek. Pak už se plynule přesouváme do místnosti přímo u větrného tunelu, kde na obrazovce sleduji, kdy na mě přijde řada. Jsem v pořadí zhruba na čtvrté pozici, mám tedy čas omrknout, jak to jde všem, kteří si přede mnou užívají hurikánu na vlastní kůži.

Ve žlutém řádku se najednou objeví mé jméno, já se zvedám z lavičky a svižným krokem se vydávám ke vstupu do větrného tunelu, kde už na mne čeká instruktor, aby mi pomohl se vstupem. Ruce mírně křížím na hrudi a po hlavě vplouvám do hurikánu. První vteřiny jsou neskutečně nezvyklé. Snažím se zorientovat a především také dýchat, což je překvapivě velmi diskomfortní. Pak už zkouším dle zadání instruktora let vzhůru a dolů a průběžně se snažím stabilizovat v základní pozici. Minuta a půl však rychle utekla a já se blížím k východu, abych se vystřídala s dalším účastníkem.

Sedám si na lavičku, vstřebávám ten neuvěřitelný zážitek a těším se, co nastane při mém druhém vstupu. A pak to přichází. Opět stojím před neuvěřitelnou sílou hurikánu a vrhám se do útrob tunelu, abych si užila ten báječný pocit. Tentokrát už zkouším zatáčet a pohyb vřed i vzad. Při poslední půl minutě mě instruktor chytá oběma rukami a najednou společně letíme tunelem vzhůru, točíme se, vracíme se zpět dolů a totéž opakujeme ještě dvakrát... Když vyskakuji z tunelu, najednou mi dochází, jak skvělý zážitek to byl.

Jsem dokonale vyfoukaná, lehce bolavá od zapojování svalů, o kterých nevím, že je mám a především jsem neskutečně nadšená z nového dobrodružství!